Pravda není někde tam venku.
Bart Simpson

10.2.2016

Hej(-)ty a letající kameny

V průběhu roku 2015 jsem se zúčastnila několika školení o tom, jak potírat nenávist v online/offline prostředí a ráda bych tady sdílela pár zajimávých postřehů, které jsem si odnesla.

Každý diskutující v online/offline prostředí, který chce předejít hejtům a nebo je omezit, by měl umět depolarizovat diskuzi. Začátkem února 2016 jsme s radostí přivítali v NESEHNUTÍ návštěvu dvou profesionálních trénerů z Partners for Democratic Change Slovakia – Petera Guštafíka a Dušana Ondruška, kteří nám ukázali formou cvičení, jak toho můžeme jednoduše docílit, když se nejdříve opravdu snažíme seznámit s argumenty protější strany, analyzovat je, porozumět jim a teprve poté reagovat protiargumenty. Často se pak  při takových cvičení stane, že diskutující začne částečně souhlasit s protějškem, protože zjistí, že na tom něco bude nebo že argumenty druhého člověka jsou do určité míry validní. Takže když vynecháme ego a přestaneme naslouchat jen sami sobě, můžeme překvapivě zjistit, že i někdo jiný má pravdu a těch pravd může být více. A někdy stačí opravdu jen poslouchat a doptávat se a můžeme zjistit, že máme stejné nebo podobné postoje, ale neumíme poslouchat a chceme za každou cenu mít vlastní stanovisko, protože je originální vybočit z davu, zejména když se bavíme o takových kontroverzních tématech, jako je migrace. Bohužel lidé, kteří si myslí, že mají pravdu často nejsou ochotni poslouchat opačné názory a ponižují své protějšky nebo jejich názory ironickými komentáři, které způsobují pouze to, že se obě strany separují.

Druhá zajimavá myšlenka, kterou jsem si odnesla, je umění vybrat vhodné argumenty pro dané publikum. V jiném cvičení, kde publikum pendluje mezi dvěma diskutujícími týmy, nám Dušan Ondruška ukázal, jak některé argumenty mohou přesvědčit anebo odpudit určitou skupinu lidí, a to podle zvoleného jazyka a podle toho, jestli cílí na emoce a nebo na fakta. Hodně lidskoprávních aktivistů a aktivistek se vyjadřuje akademicky nedostupným jazykem, kterým hodně čtenářů na sociálních sítích nerozumí anebo se ani nesnaží porozumět, a tím se ještě více prohlubuje propast mezi ‘normálními’ lidmi a lidmi, kteří migraci a integraci rozumí.

V offline prostředí, zejména ve třídách, kde se učí multikulturní výchova, je dobré začít workshop nebo debatu o migraci například obrázkem, kde je díky optické iluzi vidět letící kámen a děti mají vymýšlet různé teorie, odkud se ten kámen vzal. Vznik konspiračních teorií totiž připomíná proces, kdy uvěříme prvním dojmům a nemáme kapacitu jít ke zdrojům a zkoumat například létající kameny, abychom konečně zjistili, že letající kámen je ve skutečnosti kámen na povrchu jezera, které odráží barvu oblohy. Hoaxy kolující na internetu, které démonizují uprchlíky a šíří strach z “islamizace“ Evropy, působí na davy stejným způsobem jako létající kameny na této fotografii. Lidé nemají čas ověřovat informace a zůstavají často u prvních dojmů, které v nich vyvolávají silné emoce. Těžko se pak dá diskutovat s člověkem, který má velký strach z muslimů poté, co viděl fotografii nějaké znásilněné dívky.

Ze školení s bloggerem Romanem Mácou jsem odešla zároveň zklámaná a osvícená, jelikož Roman na otázku, proč lidé na netu hejtují, odpověděl místo různých teorií jednoduchou pravdou: neexistuje žádná ‘typologie’ hejterů a trollů, i když se často mluví například o úrovni dosaženého vzdělání. Stačí sledovat profily lidí, kteří hejtují, a zjistíme, že to mohou být matky s dětmi v náručí, studenti VŠ, vzdělání jedinci atd. A samozřejmě všichni mohou mít falešné profily. Nejagresivnější hejteři na sociálních sítích jsou prý ženy zamaskované pod mužskými profily. Když odhalíme pravou identitu hejterů, je podle Romana dobré ji zveřejnit a vytrhávat hejtery tímto způsobem z anonymity a z pocitu nezodpovědnosti za jejich výroky.

Na tréninku v Gruzii, uspořádaném Be International, jsem si uvědomila, jak je důležité motivovat mladé lidi, aby reagovali na hejty v online prostředí offline akcemi (umělecké projekty, fotbal proti hejtům, happeningy…) a aby se nestali pasivními pozorovateli agresí, protože mlčení znamená tichou podporu hejtů a hejterů.

V Budapešti nám organizátorky z Institutu pro strategický dialog ukázaly, jak lze za jeden den  naplánovat kampaň proti hejtům díky jasně strukturovaným otázkám a chytrým spojením aktivistů s lidmi z kreativních a PR prostředí. Kdybych absolvovala toto školení před plánováním naší kampaně Hej-ty, tak by nám to možná ušetřilo pár týdnů schůzování a debat…

Nejdůležitější věc, kterou jsem si odnesla z těchto školení je to, že neexistuje typologie hejterů a jejich důvodů hejtovat, ani typologie reakcí na ně. Možná pro začátek stačí, když člověk nemlčí a nezačne sám nenávidět.