SPOLEČNĚ K ROZMANITOSTI

Naším základním záměrem je nacházet možnosti vzájemného porozumění si i přes vnímání jinakosti (která může být dána sociálními, rasovými, národnostními, jazykovými, kulturními či náboženskými rozdíly) a vytvářet prostor pro tolerantní a vstřícné soužití ve společnosti.
Tuto ideu realizujeme prostřednictvím vzdělávání dětí a mládeže na základních a středních školách, informováním veřejnosti prostřednictvím besed, výstav a nejrůznějších veřejných akcí (například při Mezinárodním dnu uprchlíků) Vydáváme časopis PŘES, ve kterém přinášíme alternativní zpravodajství o dění v zemích, ze kterých k nám příchozí utíkají tím. Prakticky podporujeme integraci příchozích především skrze volnočasové aktivity, jako jsou ženské multikulturní skupiny či tábory, hry a jiné aktivity s dětmi.

Proč používáme termín „příchozí“?

Termín příchozí používáme, protože v přímém kontaktu s cizinci je termín „cizinec“ chápán pejorativně. Termín migrant (resp. imigrant) je v české společnosti chápán také stereotypně, proto se přikláníme k jeho českému ekvivalentu, tedy příchozí. Vychází jak z našich zkušeností, tak ze zkušeností odborníků pracujících se skupinami lidí, které do ČR přišly z jiných zemí. Terapeutka Věra Roubalová Kostlánová se svým mužem, novinářem Františkem Kostlánem ve spolupráci s Poradnou pro uprchlíky vydali knihu Příchozí, kde píšou: Rasismus a xenofobie (…) mají své podprahové, latentní prvky, které se odrážejí v celé společnosti. Můžeme používat tento název – příchozí – namísto onoho „cizinec“, vědomi si právě toho, že způsob označení může být prvním, byť drobným krůčkem ke změně zažitých stereotypů. (Kostlánová, et al, 2005, s. 9)