Ty máš svoji cestu. Já mám svoji. A co se týče správné cesty a té jediné cesty, tak ta neexistuje.
Nietzsche

Proč lidé migrují? Proč se stávají uprchlíky?

Migrace a také uprchlictví dnes představují jeden z nejtíživějších globálních problémů lidstva, který je spojen s velkým utrpením těch, kdo prchají, i s politickými těžkostmi v zemích, kam lidé přicházejí. Podle statistik je dnes na světě 20 milionů uprchlíků a uprchlic, kteří jsou v péči Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Skutečný počet lidí opouštějících z nejrůznějších závažných důvodů své domovy je však mnohem vyšší, podle odhadů UNHCR se jedná o každého 35. člověka na Zemi.

Důvodem k útěku je pro lidi především politické, etnické či náboženské pronásledování v zemích s represivními režimy (diktaturami), války či přírodní katastrofy. V poslední době se objevují také specifické důvody emigrace, jako např. odlišná sexuální orientace, která není v zemi původu tolerována. Podle článku 1 ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 je uprchlíkem osoba, která má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních, kvůli příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů, nachází se mimo stát, jehož je občanem a nemůže – nebo vzhledem k výše uvedeným obavám nechce – využít ochranu své vlasti.

Mezi další důvody k učinění obtížného rozhodnutí opustit svůj domov a vydat se do neznáma za nalezením lepších podmínek k přežití však patří rovněž hladomory, chudoba, demografická nerovnováha v určité oblasti (např. mezi různými etnickými a jinými skupinami, jako např. Albánci a Srbové v Kosovu, Hutuové a Tutsiové ve Rwandě) či v globálním měřítku ekonomická nerovnováha (bohatý sever vs. chudý jih) a rostoucí mladá populace rozvojového světa, která čelí problému nedostatečného přístupu ke vzdělání a k pracovním příležitostem. Stále početnější skupinu běženců tvoří i tzv. ekologičtí uprchlíci, kteří opouštějí své domovy v důsledku naprosté devastace tamního životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů (zejména v subsaharské Africe), na čemž má podíl jak bezohledná těžařská či průmyslová činnost, tak klimatické změny. Nová podoba migračních proudů přitom naráží na nepružné právní definice a tito lidé (zejména ekonomičtí a ekologičtí migranti) se často ocitají mimo dosah specifických právních nástrojů, které by vymezily a zohlednily jejich potřeby a postavení.

Vedle případů, kdy jsou lidé okolnostmi donuceni k nedobrovolnému opuštění domova a migraci, existují rovněž případy, kdy lidé migrují dobrovolně. Jejich cíle přitom mohou být různorodé – lidé migrují (a usazují se v jiných zemích) z pracovních či studijních důvodů, za účelem cestování, návštěvy přátel, sloučení s rodinou či z důvodu sňatku s občanem jiného státu. Mnohé z těchto důvodů vedou každoročně i statisíce Čechů a Češek k vycestování do zahraničí, přičemž pro část z nich se nejedná pouze o krátkodobý pobyt na dovolené, ale například o pracovní či studijní pobyt v délce několika měsíců, či dokonce let. Stěží se najde někdo, kdo by se s podobnou situací nesetkal ve svém bezprostředním okolí, tj. v rámci rodiny či známých. I tito migrující občané a občanky ČR se přitom v jiných zemích ocitají v pozici příchozích. Jistě však přitom neočekávají, že by zde měli čelit stejnému nepřátelství či projevům netolerance, s jakými se mnohdy příchozí cizinci setkávají u nás.